Tak tuhle otázku si musel podle mého položit každý. Nebo jste nad tím ještě nepřemýšleli? Já se musím přiznat, že se jí bojím. Děsí mě představa že zemřu a pak bude nic. Nebudu o sobě vědět. Je to jakobych spala.. nevím o sobě,nic se mi nezdá. Nebo zdá? Nikdo sakra neví co potom je. A nikdo nemůže vědět co bude. Nikdo nám to neřekne. Mě to děsí. A co vás?

Když se řekne sen,mám rychlejší tep. Mám špatné zkušenosti se spaním,sněním a věcmi co se tohoto týká. Asi bych začala u nočních můr,protože hezké sny se mi zdají opravdu málokdy. Mám prostě problémy s usínáním, můžu mít rozsvícenou lampičku stejně se bojím. Dokonce jsem jednu dobu měla každou noc puštěnou pohádku v rádiu abych mohla usnout. Ale ani to nepomohlo. Měla jsem strach,že když usnu tak

 Přemýšlím kde bych asi tak začala.. :) Ale když to tak shrnu tak ano věřím :) Dějou se mi celkem dost divný věci .. všechno to začalo když mi bylo asi 10  a já začala vnímat věci kolem sebe a co existuje atd. No a nejdřív to bylo tak že jsem ráno vstala bšechno v normálu,doma byl táta a můj mladší sourozenec .. chodil v tu dobu do školky. No a mamka měla každý den ranní. Protože

 Tak asi si říkáte .. nováček opět další obyčejný člověk nejsem,aspoň já si to myslím :D 
Rozhodla jsem se že svoje osobní údaje zveřejňovat nebudu :) Ale co se týče věku dospělá ještě nejsem :D Bydlím v panelovém domě a jediná bytost v našem bytě je můj supr pes :D A moje jméno vzniklo podle bojovnice betty (rybička) jmenovala se Beatrice a nedávno jaksi po 2 letech odešla tak jsem